Hadí kult - uctievanie hada/draka v rôznych kultúrach:
Amerika a dračí bohovia
V severnej Amerike draky nenájdeme , ale stredná Amerika ich poznala. Najslávnejší je Quetzalcoatl, Operený had. Bol jedným zo štyroch stvoriteľov sveta a ochrancom remeselníkov. Strašná bola bohyna Coatlicue, ktorá mala dve hadie hlavy, sukňu zo štrkáčov a náhrdelník z ľudských rúk, srdcí a lebiek. Je prastarou bohyňou zeme a symbolom nadvlády prírody nad človekom.
Slovania
Slovania poznali drakov ako mocných vládcov, ktorí túžili po krásnych ženách a neváhali si ich brať aj násilím. Aj keď nie sú vyslovene kladnými bytosťami a hrdinovia museli podstúpiť boj s nimi, ľudia ich ctili pre veľkú silu, inteligenciu a magické schopnosti. V podobe ohnivých hadov sprevádzali boha Perúna a strážili most cez ohnivú rieku – cestu na onen svet.
Kelti
Kelti považovali drakov za svojich predkov. Videli v nich štyri základné prvky prírody a neskrotnú silu formujúcu krajinu. Jeden z božských hrdinov Llud, dostal za úlohu vypátrať prečo sa vždy v predvečer prvého mája stáva zem neplodnou. Zistil, že to spôsobuje rev dvoch spolu zápasiacich drakov. Unavené obludy nalákal na odpočinok do dvoch drevených truhiel, ktoré potom zakopal v strede keltskej zeme. O pár storočí ich oslobodil mág Merlin.
Kelti zobrazovali dva kontrastne sfarbené vzájomne prepletené draky ako vyjadrenie duality sveta. Obdoba Jing-jang.
Vikingovia
Podla Vikingov boli draci mocné stvorenia strážiace v mohylách veľké poklady. Chrlili ohen a ich krv bola jedovatá. Poklad draci nakradli, alebo sa naň mohli zmeniť samotní ľudia pokrivení túžbou po bohatstve.
Drak v oriente
Vo východoázijských zemiach ako je Japonsko alebo Čína, nie je drak symbolom deštrukcie, zla a chaosu, ale naopak. Je oslavovaný ako vznešený symbol plodnosti, noci, neba a urodzenosti. V histórii mali Číňania draka dokonca v štátnom znaku. V najstarších dobách bol tento drak zobrazovaný ako okrídlený had, neskôr mu boli pridané hrôzostrašne vyzerajúce hlavy, ktoré chrlili oheň a paru. Tento drak mal ešte jednu výhodu a to tú, že useknutá hlava mu opäť dorástla. V rozprávkach tento problém drakobijci riešili tak, že pahýle po useknutej hlave pálili rozžeraveným nožom.
Väčšina ľudí si ale predstaví iných čínskych drakov– pestrofarebných drakov s veselým výrazom na tvári, ktorých poznáme z čínskych ulíc. Tento uctievaný drak se nazýva Sirruš a je to kríženec hada a vtáka Noha. Má štyri nohy s veľkými drápmi, väčšinou žiadne alebo zakrpatené krídla a na hlave malé rohy. Aj keď nemá krídla, vie lietať, pretože využíva tajomnú energiu. Je symbolom jari, zrodu a vie ovládať dážď a meniť svoju veľkosť. Zajuímavosťou tiež je to, že tento drak sa dokáže stať neviditeľným.
Čína
- Nebeskí draci (天龍, tchien-lung) - strážia zem bohov a slúžia im.
- Draci duchovia (神龍, šen-lung) - majú schopnosť vyvolať dážď a vietor.
- Pozemskí draci (地龍, ti-lung) - žijú v moriach a riekách.
- Draci strážci pokladov (伏藏龍, fu-cchang-lung) - strážia poklady.
Grécko
Ládon (latinsky Ladon) je v řecké mytologii obludný drak. Měl sto hlav a mluvil rozličnými jazyky. Byl velice silný, nikdy neusnul. Pro všechny tyto vlastnosti ho bohyně Héra ustanovila hlídačem stromu se zlatými jablky, který byl v zahradě Hesperidek.
Kromě Ládona se v řecké mytologii objevují i další "draci-hadi". Draci zde často vystupují jako představitelé tmy (někdy se stávají i jejím symbolem), jindy vystupují v pozici "hlídacího psa", vyskytuje se i pojetí jakéhosi "posvátného" zvířete a vykonavatele vůle bohů. Nejznámějším řeckým drakem je patrně drak vystupující v Pověsti o zlatém rounu, kde Argonauté přijedou získat zlaté rouno do Kolchidy. Zde nejprve Iásón dostane za úkol osít pole dračími zuby (tento čin se stal základem mnoha přísloví), z této setby vyrostou vojáci, kteří se mezi sebou pobijí. Přestože Iásón splnil úkol zlaté rouno nedostane, proto se ho rozhodne získat lstí v čemž mu pomůže Médeia, která uspí draka střežícího toto rouno. Do této pověsti zasáhnou draci ještě jednou a to když Médeia prchá na voze, který tahnou dva okřídlení draci boha slunce Helia.
Egypt
Do egyptské mytologie bylo v průběhu doby zasazeno několik draků víceméně lokálního významu, kteří z ní zase odešli, aniž by do ní významněji zasáhli.
Přesto jsou v této mytologii dvě velmi významné bytosti, které jsou někdy označováni jako draci. Jedná se o Amemait, velká požíračka, nestvůra se lvím a hroším tělem a krokodýlí hlavou. Zúčastňovala se „vážení srdce“ u posledního soudu, jestliže bylo srdce těžší než pravda, sežrala ho a duše přestala existovat navěky. Amemait bývá v některé literatuře označována jako drak, jinde nikoli, každopádně s draky vykazuje některé shodné znaky.
Apop je spíše démon v podobě obrovského hada, je to nepřítel boha Re. Byl ztělesněním nepřátelských sil, které ohrožovaly plavbu sluneční lodi, byl příčinou stmívání, přítmí, temných mraků atd.
zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Drak
Predný východ
S drakem se setkáváme již u Sumerů a na ně navazujících kultur, např. nejvyššímu bohovi akkadské říše byl drak přímo zasvěcen. Tento drak byl jakýmsi prototypem tehdejších představ draka a byl vlastně křížencem hada a ptáka Noha. Tehdejší podoba draka je dobře známa z archeologických vykopávek: Má hadí hlavu s velkýma očima, rozeklaným, hadím jazykem a s rohem na lebce. Krk má velmi dlouhý, jeho tělo je šupinaté a drak má čtyři nohy. Zadní tlapy mají ptačí drápy. Mezi badateli nepanuje úplná jednota o jeho funkci, schopnostech ani vlastnostech. Velmi známým drakem sumersko-akkadské mytologie je Mušmachchu, což byl sedmihlavý drak (nebo had). Poněkud atypickým drakem byla Tiamat, která na sebe spíše brala podobu draka než by jím sama byla.
S chetitskými draky je spojena jedna zajímavost a to je drak Illujanka, což byl had - drak, spojený s mýtem v němž Inara draka opije a spoutá (Mýtus o Illujankovi). Zajímavá na tom je skutečnost, že drak Illujanka je pravděpodobně první drak žijící v jeskyni. Velmi nenasytný byl chetitský mořský drak Chedammu, který pochází z chetitsky psaného mýtu o Kumbarim (churritský otec bohů). Rodiče tohoto draka jsou Kumbari a dcera velkého moře. Jeho hlavní zbraní byla žravost. Ištar se jej na prosbu svého bratra (bůh bouře) snažila zneškodnit, nejprve použila svoje ženské vnady, ale na draka nezapůsobila, protože jeho jediná touha bylo jídlo, poté ho omámila omamnými látkami a vylákala ho na břeh, kde ho Bůh bouře pravděpodobně zabil (tato část díla se nezachovala).