Sumerskí bohovia

- pravdepodobne ide o potomkov Adama a Evy, ktorí riadili spoločnosť, dbali o dodržanie spoločenského poriadku, o dodržanie nimi nastolených zákonov. Ich mená v sumerskej mytológii sú:

An (sumersky „nebesa“), též Anu, byl v sumerské, akkadské, asyrské a babylonské mytologii považován za vládce a zosobnění nebes. V Sumeru byl navíc považován za nejvyššího boha. V klínovém písmu se znak tohoto boha používá jako determinativ značící, že následuje jméno boha, i jako slovo „bůh“. Jelikož o činech tohoto boha toho není mnoho známo, je často označován jako „deus quiescens“ (tzn. „mlčící bůh“). Pravdepodobne ide o Boha, ktorého my poznáme ako Stvoriteľa.

Enki, akkadsky Ea, řecky Aos. V sumersko-akkadské mytologii „Pán Abzu“, ochránce civilizace a kultury, měl moc nad Me. Někdy též bůh moudrosti a magie. Kolem tohoto boha panují některé nejasnosti a existuje i výklad, že jde o zápis dvojboha En-Ki, kdy jeden je bohem plodnosti a druhý byl bohem moudrosti, toto by řešilo většinu zásadních problémů spojených s tímto bohem, ale neexistuje žádný důkaz, že tomu tak skutečně bylo. Tento bůh na shromáždění bohů vystupoval velice moudře a rozvážně, někdy nabádal bohy k umírněnosti. Velice často vystupoval jako zastánce lidí, který se podílel na snižování trestů, které navrhoval Enlil.

Enlil – sumersky i akkadsky, akkadsky také Ellil, řecky Illionos. Sumersko-akkadský bůh; druhý nejvyšší bůh. Vzhledem k tomu, že An (nejvyšší bůh) byl neaktivní, vystupoval Enlil prakticky jako nejvyšší bůh. Enlil byl držitelem tabulek osudu, čímž osud určoval, tato funkce patřila z hlediska tehdejších představ k jedné z nejzákladnějších, neboť mohl určovat nejen osudy lidí a bohů, ale i neživých věcí. Dále byl pán větru, předsedal radě bohů. Jeho vystupování vůči lidem bylo často tvrdé, lze říci, že nepatřil k bohům, kteří měli lidi v přílišné lásce. Jeho tresty a názory často tlumila jeho žena Ninlil popřípadě Enki. V Babylóně tyto funkce z velké části převzal bůh Marduk.

Ereškigal (řecky Erescheigal) - „Paní Velké země“, v sumersko-akkadské mytologii bohyně podsvětí. Zpočátku vládla v podsvětí sama o jejím sumerském manželství s Gugalannou se neví téměř nic. Její starobabylonské manželství s Nergalem je vyřešením problému, že tito dva bohové vykonávali stejnou funkci v různých částech Mezopotámie.  

Innin (sumersky též Ninanna, , Inanna, Ninsianna; akkadsky Ištar, Eštar; chetitsky Šawuška) je sumerská bohyně plodnosti, lásky, pohlavního života a války. Později byla převzata do akkadské mytologie, některé její povahové rysy lze najít u bohyní uctívaných prakticky v celém starověkém Středomoří. Je problém říci, nakolik byly tyto bohyně ovlivněny původní sumerskou představou a do jaké míry vznikal jejich kult samostatně. Původně byla Innin bohyní Uruku, ale později byla uctívána po celém Sumeru. Většina vědců klade vznik této bohyně zhruba do roku 4000 př. n. l.

Marduk – akkadský bůh, který se v Babylónii za vlády Nabukadnesara I. (1125 – 1104 př. n. l.) stal nejvyšším bohem. Zajímavé je, že pronikl i do Asýrie, kde se stal populárním, a některé aspekty boha Aššura byly prakticky převzaty od Marduka. Byl patronem města Babylon, kde měl velké množství funkcí, které se postupně rozšiřovaly: bůh zaklínání, moudrosti, léčitelství, určoval osudy, byl dárcem světla, byl považován za „pána bohů“ a za „stvořitele bohů svých otců“. Nejstarší odkazy na tohoto boha pocházejí zhruba z roku 2500 př. n. l., ale tehdy se jednalo o okrajového, nevýznamného boha. Nárůst významu Marduka se datuje zhruba od 19. stol. př. n. l., jeho další vzestup závisel na postavení Babylonu. V době kolem vlády Chammurapiho (1792 – 1750 př. n. l.) začal být považován za syna Ey. V této době se stal Babylón centrem starobabylonské říše. V Chammurapiho zákoníku je již považován za syna Ey.

Nergal (akkadsky Nerigal, Nirgal, Nirgali, dále byl uctíván pod několika dalšími jmény) v sumersko-akkadské mytologii bůh smrti a podsvětí. Tento bůh byl rozšířen v Akkadu, Eble, později se rozšířil do Palestiny v samotném Sumeru moc rozšířen nebyl a jeho funkci vykonávala Ereškigal, teprve ve starobabylonské říši byl tento problém odstraněn jejich svatbou.

Sarpanit (podle jiných překladů též Zarpanit, Zarpandit, Zerpanitum, Zerbanitu, nebo Zirbanit) je podle babylonské mytologie matka-bohyně a manželka hlavního boha, Marduka. Jejich svatba byla v Babylónu každoročně oslavována s příchodem Nového Roku. 

Utu (akkadsky Šamaš, Šamšu, v sumerštině ten, kdo trousí světlo) je v sumerské mytologii jméno slunečního boha, dozorce a ochránce světla, též ochránce spravedlnosti a práva. Akkadské slovo šamaš – slunce – je příbuzné s hebrejským שמש šemeš a arabským شمسšams, obojí se stejným významem.

Zdroj: cs.wikipedia.org