Alternatívna história ľudstva

01.11.2018 07:51

Je historie, kterou se učíme ve škole ta jediná správná? Existují totiž důkazy, že historie může být i trochu jiná. Pojďme si ukázat několik příkladů.

Půl miliardy let staré kladivo vrostlé do skály, stáří asi 400 milionů let

V červnu 1936 byli Max Hahn a jeho žena Emma na procházce u vodopádu poblíž Londýna v Texasu, když si všimli balvanu s kusem dřeva, vyčnívajícím z jeho povrchu. Rozhodli se, že kámen odvezou domů a později ho rozbijí dlátem a kladivem. To, co našli, šokovalo archeologickou a vědeckou komunitu. Do skály bylo vrostlé to, co se zdálo být nějakým typem starověkého kladiva, vyrobeného člověkem. Tým archeologů analyzoval a datoval skálu, pokrývající kladivo. Byla stará více než 400 milionů let. Samo kladivo se ukázalo více než 500 milionů let staré. Část dřevěné rukojeti se začala měnit na uhlí. Hlava kladiva, vyrobená z více než 96% železa, byla mnohem čistšího složení, než může dosáhnout příroda bez pomoci relativně moderních metod tavby.

Figurka z pálené hlíny

V roce 1889 u Nampy v Idaho, zatímco dělníci čistili artézskou studnu, našli figurku zhotovenou z pálené hlíny, která byla vytažena z hloubky 320 stop. K dosažení této hloubky museli pracovníci provrtat patnáct stop silnou vrstvu lávy a mnoho dalších vrstev pod ní. To samo o sobě nevypadá pozoruhodně, dokud nevíte, že nejvyšší vrstva lávy je stará nejméně 15 milionů let! V současné době je vědou a geologií přijímáno, že uhlí je vedlejším produktem rozkládající se vegetace. Vegetace se časem porývá sedimenty, které nakonec tuhnou a stanou se skálou. Tento přirozený proces tvorby uhlí trvá až 400 milionů let. Všechno, co se nachází v uhelných vrstvách během těžby, sem muselo být umístěno nebo vloženo do vegetace předtím, než byla pohřbena sedimenty.

Zvon uvnitř hnědého uhlí

V roce 1944, desetiletý chlapec Newton Anderson, popadl v suterénu kus hnědého uhlí a když spadl na podlahu, rozlomil se na polovinu. To, co objevil uvnitř, vyvrací vysvětlení založené na současné vědecké víře. Uvnitř byl ručně vyrobený zvon z mosazné slitiny s železným srdcem a soustruženou rukojetí. Když byla provedena analýza, bylo zjištěno, že zvon byl vyroben z neobvyklé směsi kovů odlišné od jakékoli známé moderní slitiny (včetně mědi, zinku, cínu, arsenu, jódu a selénu). Sloj, odkud bylo toto uhlí vydolováno, byla odhadnuta na stáří 300 milionů let!

Takové mimořádné objevy, i když jsou bizarní, nejsou jedinečné nebo dokonce neobvyklé. Doslova tisíce z nich pokrývá prach, když jsou uzamčeny před výzkumem veřejnosti, pod klenbami muzeí po celém světě. Existuje mnoho dalších neobvyklých hlášených nálezů

Neobvyklé nálezy alternativní historie

  • Morrisonville, Illinois, Dne 11. června 1891, uvedla paní S. W. Culpová, že našla osmikarátový zlatý řetízek, dlouhý asi 10 centimetrů, zapuštěný do uhelného balvanu, poté co ho rozbila, aby ho vložila do uhláku. Řetěz byl popsán jako „starožitný, kuriózně zpracovaný“.
  • V muzeu v Glen Rose v Texasu, je uložen litinový hrnec, který byl v roce 1912 objeven ve velkém kuse uhlí pracovníkem, který přivážel uhlí do elektrárenské pece. Když rozlomil balvan uhlí řekl, že hrnec vypadl a zanechal svůj otisk v uhlí.
  • Další zpráva, která se objevila v časopise Epoch Times, vyprávěla o faráři v Coloradu, který v roce 1800 rozbil kus hnědého uhlí, vykopaného ze sloje asi 300 stop pod povrchem, kde objevil podivně vypadající železný náprstek.
  • Salcburská kostka je další starodávnou skládačkou, kterou našel pracovník jménem Reidl v rakouské slévárně v roce 1885. Stejně jako v ostatních případech, tento muž rozbil balvan uhlí a našel uvnitř kovovou kostku. Nedávná analýza ukázala, že předmět byl z kovaného železa a samozřejmě ručně vyroben. Uhlí, ve kterém byla kostka nalezena, bylo staré miliony let.

Vítejte ve světě Oopartů

Seznam těchto položek pokračuje dál a dál a dál. Vítejte ve světě Oopartů neboli předmětů mimo běžné artefakty. Neobyčejné artefakty (Ooparts) jsou tak pojmenovány proto, že konvenční vědecká moudrost (oxymoron, pokud to vůbec někdo uvádí) říká, že tyto artefakty by neměly existovat na základě aktuálně přijímaných znalostí o našem původu a historii. Tyto objevy jdou „mimo nás“, v ortodoxní časové ose lidských dějin.

Obvyklé metody konformní vědecké komunity, když čelí takovým anomáliím, je pokoušet se napadnout ohlášený věk, nebo se pokusit zdiskreditovat zdroj zprávy nebo dokonce jejího autora. Pokud tento přístup selže, jsou obvykle artefakty vhozeny do temných sklepů muzeí a skladišť a nikdy je už nikdo neuvidí.

Pokud by tyto neobyčejné artefakty byly „jednorázové“, možná by bylo možné odpustit, že byl přijat názor, zastávaný hlavní vědeckou a archeologickou komunitou, a že jsou to falešné nebo nesprávně vylíčené příběhy. Nicméně, když si uvědomíme, že tisíce a tisíce těchto anomálních artefaktů byly objeveny a ohlášeny v průběhu mnoha let, pak bychom měli potřebovat přehodnotit smysl integrity hlavního proudu archeologie a vědy. Občas se bude čestný archeolog pokoušet veřejnosti odhalit skutečný věk a původ takových neobvyklých objektů. Bude zpochybňovat přijaté přesvědčení svých hlavních odpůrců. Obvykle však zjistí, že jeho kariéra docela náhle skončí.

Většina archeologů přijímá to, co se učíme ve škole

Bohužel, většina archeologů přijímá to, co se učí ve škole a na univerzitě, bez jakékoliv otázky. Tak je navržen náš vzdělávací systém. Nepodporuje individualitu a originalitu. Je čistě svázaný s jednoznačně stanovenou vírou a dogmaty. Pokud člověk vyžaduje důkazy o tomto „hlavním proudu“ myšlení, není třeba hledat dále než v oblasti psychiatrie. Moderní psychiatrie se snaží démonizovat a deklarovat jako duševně nemocného každého, kdo se odchyluje od toho, co je považováno za normu. Tito tzv. ‚profesionálové v oblasti duševního zdraví‘ dokonce vynalezli novou duševní poruchu nazvanou ‚Oppositional Defiant Disorder‘ neboli ODD (opoziční vzpurná porucha – milují ironii zkratky).

Tento nově vymyšlený stav choroby je uveden v posledním vydání Diagnostického a statistického manuálu duševních poruch, neboli DSM, který takto označuje lidi, kteří nesouhlasí s tím, co pověřené osoby prohlašují za normální, jako duševně nemocné. Takže zde máte svůj důkaz – samozřejmě je bezvýznamný a naprosto šílený. Alespoň to je to, co těm oficiálním autorům mají všichni věřit!

2 teorie

Na jedné straně máme Darwinisty a jejich evoluční teorii, a snažíme se vytvořit extrémně vadný názor, že jsme se nějak vyvinuli do vysoce inteligentních vnímajících bytostí z prvotního kousku protoplasmy, zázračně přivedené k životu elektrickou bouří před miliardami let. (Možná, že jeden z následovníků těchto kultů by mi mohl vysvětlit, kdy se vědomí vyvinulo a poskytl mi důkaz, čekám s nadějí!)

Na druhé straně máme kreacionisty s přesvědčením, že někde všudypřítomná neviditelná bytost, která žije v oblacích, mávla svou kouzelnou hůlkou asi před 7000 lety a vytvořila Zemi a všechno, co je na ní. Opět se přívrženci této poněkud chybné teorie nespoléhají na nic jiného, než na knihu nazvanou Bible, a na její důkaz tohoto konceptu. Skutečnost, že tato kniha byla během doby mnohokrát překládána, byla v mnoha případech přepsána podle několika osobních preferencí a mnoho kapitol z obsahu bylo zcela vyloučeno, je pro její stoupence nepodstatné. Vše, co vyžadují, je víra. Důkaz není předpokládán!

Když se člověk pokusil o výklad, nedokázal se dostat přes více protichůdných přesvědčení a oba tábory se držely neochvějně své víry. Oba názory však nejsou založeny na žádném věcném nebo tvrdém důkazu. Skutečností je, že původ lidské rasy je naprostá záhada. Nikdo, nikde vlastně neví, jak staré lidstvo je, jak a odkud pochází. Je to dokonalé tajemství. Přesto od počátku je řazeno do jedné nebo druhé z výše uvedených frakcí, bez položených otázek nebo připuštění alternativních názorů.

Objev artefaktů ničí nedávnou evoluční teorii

Problém, s jakým má hlavní proud s těmito neobvyklými nálezy je to, že zpochybňují celou ustálenou víru, pokud jde o naši minulost. Zdá se, že všude, kam se podíváme, najdeme věci, které odporují velké části dnešní vědecké ortodoxie. Vědecká komunita nikdy nepřizná, že tyto artefakty jsou autentické. K tomu by bylo nutné připustit, že jsou jejich názory úplně špatné, ohledně našeho původu a následně znehodnocují všechny knihy, které se používají k ovlivňování nás a našich dětí.

Objev těchto artefaktů zcela ničí poměrně nedávnou evoluční teorii. Pokud by tato hypotéza vedla k tomu, že se moderní lidé vyvinuli před 200 000 lety (nebo podobně), je třeba se ptát, jak by uměle vytvořené artefakty, nalezené v substrátech pocházejících z doby před milióny let, mohly být vysvětleny? Alternativně – obhájci kreacionismu mají velmi kuriózní způsob, jak uznat existenci těchto artefaktů a bizarně věří, že právě ony zdůvodňují jejich světový názor.

Kreacionisté prostě zcela ignorují zavedené metody datování a prohlašují, že každý uznávaný archeologický a geologický proces je nejistý. Měli bychom všichni věřit, že uhelné sloje, skalní vrstvy, fosilie, minerály, drahé kameny a každý jiný předpotopní element, je starý jen několik tisíc let. Nicméně psychiatrická organizace by mě mohla označovat za loutku pro tvrzení těchto blbostí. Zkuste to zjistit! Nepochybně zde budou čtenáři, kteří, podobně jako předvídatelní konzervativní archeologové, pravděpodobně kvůli jejich zažitému systému víry, také odmítnou výše zmíněné artefakty, jako podvod nebo padělky. Možná by to měli zvážit a nabídnout vysvětlení pro následující fakta.

Je uznávaným faktem, že lidé a dinosauři spolu neexistovali

Podle konvenčních akademiků se dinosauři potulovaly po Zemi před 65 až 225 miliony let, zatímco nejstarší vzpřímený humanoid, homo erectus, se objevil asi před 1,8 miliony let. V roce 1968 však paleontolog Stan Taylor začal vykopávat zkamenělé stopy dinosaurů, které byly objeveny v řečišti řeky Paluxy u Glen Rose v Texasu. To, co odhalil, šokovalo a ohromilo vědeckou komunitu. Vedle stezek dinosaurů, v přesně stejných fosilizovaných vrstvách, byly dobře zachované lidské stopy.

Bezprostřední reakcí evolucionistů, archeologů a vědy obecně, bylo odhalit nález jako podvod. „Byly vysekány do skály podvodníky“ nebo „nejsou to lidské stopy, ale více dinosauřích stop, které byly erodovány, aby vypadaly jako lidské“, byly argumenty nejčastěji navrhované. Nicméně jejich myšlenka byla poněkud plochá, když se někdo zeptá, proč byly erodovány pouze lidské stopy, a nikoliv také stopy dinosaurů se třemi prsty? Dále je třeba zvážit, jestli jsou lidské stopy podvod? Jak se podvodníkům podařilo vysekat další lidské stopy, které pokračovaly pod podložím, které bylo později odstraněno z koryta řeky?

Od počátečního objevu byly objeveny a odhaleny stovky dalších lidských stop v korytu Paluxy i na mnoha dalších místech po celém světě. Buď ti podvodníci mají neomezený čas a rozpočet nebo někdo říká, je to prasečina!

Fosilizovaný lidský prst

Dále je třeba vzít na vědomí další objev, objevený ve 100 milionů let starém křídovém vápenci. Fosilizovaný lidský prst, který byl nalezen společně s dětským zubem a lidskými vlasy. Tento prst byl podroben řadě vědeckých testů a analýz. Řez odhalil typickou porézní kostní strukturu, očekávanou v lidském prstu. Navíc vyšetření magnetickou rezonancí identifikovalo klouby a šlachy po celé délce fosilie. To je jeden nález, který věda nemůže vysvětlit jako podvod.

Stovky záhadných koulí – kde se tam vzaly?

Existuje však další nález z posledních let, který řadí všechny ostatní nálezy, se vztyčeným prstem, s ohledem na věk nálezu. Během posledních několika desetiletí horníci u městečka Ottosdal v západním Transvaalu v Jižní Africe vykopávají stovky záhadných kovových koulí. Tyto koule mají průměr od 25 do 100 mm a některé jsou naleptané třemi rovnoběžnými drážkami, které běží kolem jejich rovníku. Byly nalezeny dva typy koulí. Jeden je složen z pevného namodralého kovu s bílými skvrnami, druhý je vyfrézován a naplněn houbovitou bílou hmotou.

Tyto koule jsou údajně tak jemně vyvážené, že dokonce i s moderními technologiemi by musely být vyrobeny v prostředí s nulovou gravitací, aby se dosáhlo těchto vlastností. Tyto objekty se staly známými jako kuličky z Klerksdorpu. Geologové se pokoušeli odhalit tyto artefakty jako přírodní formace neboli „limonitové konkrece“. Nedokáží dostatečně vysvětlit, proč se tyto formace vyskytovaly přirozeně, s dokonale rovnými a dokonale odsazenými drážkami kolem středů.

Skutečným důvodem takového pokusu o odhalení podvodu vědeckou komunitou je, že skála, ve které se nacházejí tyto artefakty. Skála je z období Prekambria a datuje se na 2,8 miliardy let stáří! Ať už si přejeme přijmout tyhle nevýrazné artefakty jako pravé nebo ne, předpokládám, že to záleží jen na vašem osobním přesvědčení.

Staré nástroje posunují dobu kamennou a znalost jedů zpět o 20 000 let.

Nová analýza artefaktů z jeskyně v Jižní Africe napomáhá vyplnit mezeru v lidské civilizaci

Pohraniční jeskyně v Jižní Africe byla obsazena lidmi po desítky tisíc let. Podle Stephanie Pappas začala pozdní doba kamenná v Africe dříve než se předpokládalo – asi o 20 000 roků. Nová analýza artefaktů z jeskyně v Jihoafrické republice odhaluje, že obyvatelé vyřezávali z kostí nástroje. Dále  používali pigmenty, vyráběli korálky a dokonce používali jed už před 44 000 lety. Tento druh artefaktů byl dříve spojen s kulturou San, o níž se předpokládalo, že se objevila asi před 20 000 lety.

Pracovnice Paola Villa, kurátorka univerzitního muzea v Coloradu z oddělení Přírodní historie řekla ve svém prohlášení:

„Náš výzkum dokazuje, že se v Jižní Africe objevila taková kultura daleko dříve, než se předpokládalo, a došlo k tomu přibližně ve stejnou dobu, jako byl příchod moderního člověka do Evropy.“

Pozdní doba kamenná se v Africe objevila současně s obdobím pozdního paleolitu v Evropě, kdy se moderní lidé přesunuli z Afriky do Evropy a setkali se zde s neandrtálci před 45 000 lety.

Paola Villa:

„Rozdíly v technologii a kultuře mezi těmito dvěma oblastmi jsou velmi silné, ukazují, že lidé obou regionů si vybrali velmi odlišné cesty k vývoji technologie a společnosti.“ (V knize 10 tajemství prvních lidí – https://www.livescience.com/12937-10-mysteries-humans-evolution.html).

Názory na kulturu

Stopy civilizace byly nalezeny v Africe téměř osmdesát tisíc let staré, ale tyto fragmenty – nástroje z kostí, vyřezávané korálky, zmizely z archeologických záznamů zhruba před 60 000 lety. Ve skutečnosti není téměř nic známo o tom, co se stalo v jižní Africe před 40 000 až
20 000 lety, napsala Villa a její kolegové online, v časopise ‚Proceedings of the National Academy of Sciences‘. Tato mezera v datech způsobuje, že je těžké propojit společnosti střední doby kamenné s těmi, které přišly později.

Vědci uplatnili nejnovější datovací technologie na místě na hranici Jižní Afriky a Svazijska, nazývaném hraniční jeskyně. Zjistili, že řada artefaktů v této jeskyni byla mnohem starší, než se očekávalo. (Viz fotografie Amazing Cave, https://wanderwisdom.com/misc/10-Most-Amazing-Caves-in-the-World)

Korálky z pštrosích skořápek, ostré kostní hroty, které se pravděpodobně používaly na šípy a zubovité kosti, patřily mezi fragmenty, které se datují tisíce let předtím, než se vynořili Sanové. Jeden nástroj z dlouhých kostí byl ozdoben spirálovitým řezem. Ten byl pak naplněn pigmentem červené jílové hmoty. Soubor sošek bradavičnatých prasátek vykazuje stopy broušení a škrábání. Jiné kosti jsou označeny zářezy, jako by byly používány k nějakému datování.

Výzkumníci také našli korálky, několik zjevně záměrně zčernalých ohněm, které se datují na stáří více než 38 000 let. Kousek dřeva spojený s kamenem s dírkou, byl datován asi do doby před 35 000 lety. Zdá se, že tento nástroj je prvotní motykou takového druhu, jaký byl později používán lidmi San, aby odhalili kořeny a larvy termitů. https://en.wikipedia.org/wiki/Stone_Age

Nejstarší jed

Vědci také nalezli kus spečeného včelího vosku smíchaného s toxickou pryskyřicí, která byla pravděpodobně použita k lepení nebo připojení kamenných špiček oštěpů. Včelí vosk byl datován zhruba před 35 000 lety, což z něj činí nejstarší známý příklad včelího vosku používaného jako nástroj.

Konečně vědci nalezli dřevěnou tyč, která byla pokryta kolmými škrábanci. Chemická analýza odhalila stopy kyseliny ricinoleové, což je přirozený jed v ricinových bobech. Je pravděpodobné, že tyč byla aplikátorem, který se používal k nanesení jedovaté látky na šíp nebo na špičky kopí. Asi 20 000 let starý aplikátor potvrzuje první použití dávno objeveného jedu.

Paola Villa říká:

„Velmi tenké kosti z období doby kamenné v pohraniční jeskyni jsou dobrým důkazem pro použití luků a šípů. Práce Errica a jeho kolegů (publikované ve zprávě skupiny Villa ve stejném časopise) ukazují, že špice jsou velmi podobné šířky a tloušťky ke špicím, které produkovala kultura doby kamenné, která obsadila tuto oblast v prehistorických dobách, jejichž lidé, jak známo, používali luky a šípy s jedovatými hroty z kostí jako způsob, jak ulovit středně velké i velké býložravce.“

Starodávná data pomáhají zaplňovat mezery ve vývoji lidské civilizace

Autorka studie Lucinda Backwellová, výzkumná pracovnice v paleoantropologii na univerzitě v Witwatersrandu v Jižní Africe říká:

„Datování a analýza archeologického materiálu objeveného v pohraniční jeskyni v Jižní Africe nám umožnila prokázat, že mnohé prvky hmotné kultury, které charakterizují životní styl kultury lovců a sběračů v jižní Africe, byla součástí kultury a technologie obyvatel této lokality již před 44 000 lety.“

Zdá se pravděpodobné, že tyto technologie vznikly v Africe před 50 000 až 60 000 lety a později se rozšířily do Evropy.

Zdroj: Msnbc.msn.com

ďalšie zaujímavé objavy nájdete na stránke: https://ktosme.dobrodruh.net/neverme-ale-premyslajme/nalezy-ktore-by-nemali-existovat