Prvé dieťa
V červnu 2003 moje neteř, dcerka mé mladší sestry, porodila císařským řezem chlapečka. Bohužel na tomto světě pobyl pouze dva týdny.
Rodina se s touto skutečností smiřovala těžko. Bylo to prvorozené dítě mladých manželů. Tragické okolnosti velmi otřásly zejména neteří, která se psychicky téměř zhroutila . Na gynekologickou kontrolu po císařském řezu šla už do jiné nemocnice k jinému gynekologovi. Léčila se a chtěla mít co nejdříve druhé dítě.
V únoru 2004 měla moje sestra živý sen. Zjevil se jí v něm mrtvý vnouček. Ne však jako dvoutýdenní miminko, ale jako devítiměsíční chlapeček (tolik by byl měl v únoru) a oslovil ji:
" Babičko , přišel jsem tě poprosit , abys dávala pozor na mou maminku. Budu mít bratříčka a velmi se bojím , aby se mu nestalo to, co mně. Mám vás všechny moc rád. ”
Sestra byla z toho rozhovoru s mrtvým dítětem úplně šokovaná. Zeptala se ho, jak je možné, že narostl a mluví, vždyť přece zemřel. Malý jí řekl, že tam, kde je nyní, se čas nezastavil. Že tam mluví všichni, že se mají rádi a že je jim velmi dobře.
Po probuzení ze snu začala sestra plakat a sotva vyčkala rána, aby mohla jít malému k hrobečku. Nikomu z blízkých se o svém snu neodvážila říci. Bála se, že zejména u neteře vyvolá nepříjemné vzpomínky na tragédii.
Prvního března oslavovala sestra narozeniny a tak jsme jí šli gratulovat. Tehdy mi o snu povídala s obavou, aby nezaznamenal další tragédii v rodině. Totiž asi o týden později po živém snu její dcera oznámila, že byla na prohlídce a pravděpodobně je těhotná. Sestra se potěšila, ale zároveň jí zmítaly obavy.
Sen se proměnil na skutečnost 11.října 2004, když díky Bohu neteř šťastně porodila chlapečka …